Ledová vína

První zmínky o ledovém víně sahají až do roku 1794, kdy v období sklizně přišel do vinařské oblasti Franconie nečekaný mráz. Od té doby se tzv. ledové víno těší velké oblibě. Jeho výroba se v průběhu 19. století rozšířila do většiny severských vinařských států. Mezi nejznámější výrobce ledového vína tedy patří hlavně Německo, Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko a Kanada. V ČR se výroba tohoto vína rozšířila v druhé polovině devadesátých let.

Výroba ledového vína se řídí velmi striktními předpisy. Při sklizni hroznů musí být nízká teplota pevně definovaná zákonem. V Česku a v Německu je to minimálně –7 °C a například v Kanadě –8 °C. Při lisování zmrzlých hroznů zůstává voda ve formě ledových krystalků uvnitř lisu a ven vytéká hustý a sladký koncentrovaný mošt. Výlisnost se však pohybuje pouze kolem 20% (u „klasického“ zpracování vín je to až 80%). Při kvašení moštu, které je velmi pomalé, vždy zůstane vysoký podíl cukru. Víno neprokvasí na více než 9% alkoholu, ale zato má vysoký obsah kyselin a vína jsou plná a velmi aromatická. Tím že vinař nechá hrozny na keřích až do prvních mrazů, tak je vystavuje nebezpečí napadení hnilobou či poškození ptáky. Proto se k výrobě ledového vína se používají pozdní odrůdy, nejčastěji  Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Chardonnay, Sauvignon nebo Veltlínské zelené.

Pracnost výroby a malá výtěžnost jsou důvodem k vysoké ceně. Obvykle se vína stáčí do lahví o objemu 0,2l nebo 0,375l. Ledové víno, díky vyššímu obsahu cukru, se výborně hodí k archivaci.